O mně

Následující faktografické údaje jsou víceméně nudná snůška okamžiků mého života, které z nějakého důvodu považuji za důležité. Nečekám, že by někoho uchvátily, proto je beru víceméně jako rozcestník, na němž můžete potkat místa, případně lidi, které jsem sám stihl potkat a poznat.

Narodil jsem se v Lanškrounské porodnici prvního dne prázdnin léta páně 1980. Bylo to nějak odpoledne, protože v naší zemědělské rodině byly rodící matky až mírně v pozadí za obracením sena, kteréžto se nedalo odkládat. Maminka Marcela, toho času vychovatelka neřádů na místní základní škole a tatínek Jaromír, vývojový pracovník n. p. TESLA Lanškroun, na mě byli, jako na prvorozeného syna, náležitě pyšní, takže se nebáli věnovat mi jméno po otci i dědovi, stal jsem se tak třetím nositelem jména Jaromír Chaloupka v pořadí.

Vesnička, ve které jsem trávil dětství se nazývá Luková (). Leží poblíž výše zmíněného Lanškrouna () v geograficky těžko vymezitelném prostoru bývalých sudet poblíž hranic Čech a Moravy, což trefně dokumentuje, že do České i Moravské Třebové jsme to měli stejně daleko. Střediskovou obcí Luková rozhodně nebyla, takže už do páté třídy jsem musel vážit cestu do přilehlého Damníkova, kde měli dokonce i poštu, což vedlo k nejedné rozepři mezi místními a námi, přespolními.

Během mých žákovských let na základní škole došlo, víceméně mimo mých tehdejších zájmů, k politickému převratu. Zásadní vliv to na mě mělo jednak v tom, že jsem se nikdy neučil rusky (těsně), a poté v tom, že tatínek začal podnikat a  řekněme "nepřímo" mě navedl na ekonomicky laděnou střední školu. To privilegium, učit mě, nakonec získala Střední odborná škola ekonomická v České Třebové, která byla - kupodivu - asi dva roky po mé maturitě zrušena (pardon: restrukturalizována).

Úchvatný výkon u maturity, který mě dokonale uspokojil, bohužel nedosáhl širšího věhlasu a zřejmě proto mě nevzali ani na jednu ekonomickou vysokou školu, kam jsem se hlásil. Pohrdavě jsem pohlížel na tu akademickou zvoloč, nicméně tatínek nechtěl, abych porušil trend, který nastolil, když jako první Chaloupka z Lukové dokončil vysokou školu, a vykoumal, že v jakémsi Zlíně berou do studia každého, kdo má průměr známek do 1,7. Stačí se podívat na mé datum narození a musí být všem jasné, jak to bylo symbolické... :-)

Dostal jsem se tak na Vysoké učení technické, konkrétně na Technologickou fakultu do Zlína. Studium proběhlo víceméně bez komplikací, za zmínku stojí snad jen napošesté ubitá anorganická chemie, či propadnutí z tělocviku. Během vysokoškolských studií se ovšem staly mnohem zásadnější věci. Jednak se škola bez velkého ptaní přejmenovala na Univerzitu Tomáše Bati () a hlavně - z mé spolužačky a kamarádky Kristýny, se stala nenápadně přítelkyně Kristýnka, abych si ji dokonce jednou i vzal za ženu.

Už s titulem před jménem jsem po chvilkové snaze pracovat doma a poté po dlouhodobější nemoci nakonec definitivně sbalil kufry a odcestoval do Zlína. Ve městě obuvi jsem sehnal práci a nastěhoval se spolu s Kristýnkou do malinkého bytečku, který prověřil naši schopnost soužití a umožnil nám bezstarostnou svatbu v létě 2007, která byla zatím posledním zásadním bodem mého životního příběhu.